Vysídlení Křečovicka - 1. část

Koncem letošního roku, přesně 31.prosince 2003 uplyne šedesát let, kdy obec Křečovice a osady v dnešních hranicích obecního úřadu byly liduprázdné a opuštěné. Okupace naší vlasti v letech 1938-1945 způsobila kromě nesčetných individuelních případů nucené emigrace i hromadné přesuny obyvatelstva bezprostředně po mnichovském diktátu ale i později. V srpnu 1940 byla protektorátní vláda seznámena s tím, že říšská branná moc zamýšlí rozšířit stávající vojenská cvičiště v Milovicích, Brdech a Vyškově. Za tímto účelem je třeba evakuovat některé vesnice v jejich okolí. O zřízení vojenského cvičiště mezi Vltavou a Sázavou se vůbec nejednalo.

Na Milovicku - vysídleno pět obcí se třemi osadami úplně a dvě obce částečně - cca 5 300ha.

V Brdech - vysídleno osm obcí a čtyři osady úplně, částečně čtyři obce a jedna osada - cca 7 400ha.

Na Vyškovsku - vysídleno dvacet čtyři obcí s jedenácti osadami úplně a jedna obec částečně - cca 27 100ha.

Na Vyškovsku se týkalo stěhováním jen českých obcí . V těchto třech případech se mohlo mluvit o rozšíření vojenských cvičišť.

K největší evakuaci došlo v prostoru mezi Vltavou a Sázavou.

Vystěhování postihlo padesát devět celých obcí s jejich osadami a dvanáct obcí částečně - cca 44 000ha. Byla to nejrozsáhlejší migrační akce, kterou u nás Němci v letech okupace provedli. Stalo se to v pěti etapách. První etapa měla termín vystěhování do 15.září 1942 a poslední pátá do 1.dubna 1944.

Počátkem roku 1942 se v kraji objevují ilegální letáky na kterých je kromě jiného nakreslen plánek území, které má býti vystěhováno (viz. mapka).

Dne 18.února 1942 odjela deputace obyvatelstva do Prahy. Nic konkrétního se od protektorátní vlády nedověděla - vše je prý šeptanda. Již 14.března 1942 byla vydána první vyhláška o vystěhování. V první etapě bylo možno si vzít nějaký svůj majetek. V dalších etapách už dobytek, koně, píce, obílí a stroje zůstávají SS hofu. Tento majetek je označen symbolem SS. Koně vypálením na kopytech, stroje barvou. Ve třetí vysídlovací vyhlášce byla doložka, že někteří občané mohou zůstat jako zemědělští dělníci a živnostníci. Těm kteří zůstali, byl jejich majetek vyvlastněn a většinou stejně nezůstali ve svém domě ani v obci svého bydliště. Vystěhovalci se snažili usadit někde poblíž. To se vždy nedařilo a tak mnohé rodiny byly nuceny se přestěhovat do vzdálených okresů. Někde se setkávaly s živou účastí a soucitem, jinde se jich lidé báli v domnění, že evakuace je trestem.

Postupným rozšiřováním území určeného k vystěhování pomalu vycházelo najevo, že vojenské cvičiště nebude na celém území. Vznikají zde totiž kromě vojenských skladů, letiště SS hofů i pracovní a koncentrační tábory.

Křečovicko bylo vystěhováno ve třetí a čtvrté etapě:
28.června 1943 vyšla vyhláška č.j.561/9 ai43 nařizující vystěhování (mino jiné obce)….Živohošť s osadami Živohošť(část na pravém břehu Vltavy) a Üstí, Nahoruby s osadami Nahoruby a Poličany, Krchleby s osadami Krchleby a Lhotka, Vlkonice s osadami Vlkonice a Stražovice, Křečovice s osadmi Křečovice, Skrýšov a Zhorný,… Vystěhování do 31.prosince 1943.

24.června 1943 vyšla vyhláška č.j.561/6 ai43 nařizující vystěhování (mino jiné obce)…Hořetice s osadami Hořetice, Brdečný, Hůrka a Hodětice….Vystěhované do 31.10.1943.

Jednotlivé vesnice de fakto přestávaly právně existovat. Byly pouze SS dvory. V čele těchto dvorů byl správce se svým šafářem po případě s adjunktem a jednotlivými odpovědnými partáky. Právně i čeští pracovníci na SS dvorech podléhali německé policii a uvnitř cvičiště i německé policii SS, kterým se přezdívalo "slintáků" (neboť nosili kolem krku na řetízku plechový půlměsíc s označením). Život v území také ztěžovala ostrá střelba. Zvláště nebezpečná pak pro dělníky v lese i na poli okolo dopadového území. Cvičiště bylo úplně uzavřeno po hranicích území deseti stanicemi německých četníků. Stanice byla i u přívozu v Živohošti.

Jak probíhaly zemědělské práce - žně - u SS hofu Nahoruby.

Uvádím ve stručnosti podle zápisu kronikáře. Sklízet obilí bylo z obcí Nahoruby, Krchleby, Křečovice, Vlkonice, Stražovice, Brdečný, Zádolí, Spolí, Břevnice a Hůrka Kapinos. Na tuto plochu bylo málo lidí a proto 26.července 1944 bylo přivezeno 50 vojáků, kteří jsou ubytováni po prázdných usedlostech v Krchlebích. Potom přijíždějí koně s žacími stroji z jiných dvorů. Vojáci takto posečené obilí vázali a vozili do stohů, kterých bylo postaveno 31. To bylo obilí, které se nestačilo vymlátit do podzimního setí.

Koncem prosince je nařízeno, že do 6.ledna 1945 musí být oněch 31 stohů vymláceno. Mlátilo se na tři směny po osmi hodinách. V jedné směně byl vždy šafář, patnáct osob a dva potahy. Mlátilo se za mrazu i sněhových vánic. Stohy byly promoklé a zmrzlé, a tak se kládami rozlamovaly, kopaly a vozily k mlátičce. Vymlácená sláma se v noci pálila, aby bylo vidět na mlácení.

Koncem října 1944 projížděl naším krajem K.H.Frank, uviděl ještě obilí nesklizené. Nařídil, že když nebude obilí sklizeno budou všichni správci postříleni. Zaměstnanci SS hofu s koňskými i volskými potahy a ostatní lidé sekali a sváželi za každého počasí posečené obilí do lesů a struh, jen aby bylo s polí svezeno. Dožínky byli na „Perculi" 10.listopadu 1944.

pokračování »